Alax na cestách: Za drahokamem světové architektury

Rovnováha mezi stavbou a krajinou, plynoucí prostor či ojedinělé materiály. To je jen pár faktů o nejvíce diskutované vile, která porušila všechny architektonické a společenské konvence. Už ve své době budila značnou pozornost a tu si udržela i téměr o sto let později. Vilu Tugendhat v brněnské Černopolní ulici navštíví přes třicet tisíc návštěníků ročně a tentokrát se mezi tyto šťastlivce zapsali i členové týmu z ALAXu.

 

 

Místo pro šťastný život


Přesně takové zadání obdržel německý architekt Ludwig Mies van der Rohe od Grety Tugendhatové. Greta jeho práci již dlouhá léta obdivovala, a když dostala od rodičů svažitý pozemek jako svatební dar, bez váhání architekta kontaktovala. Krom svých představ o prostorném domu s jasnými a jednoduchými tvary, kde by mohla žít se svým manželem a dětmi, mu svěřila ještě neomezený finanční rozpočet na vybudování místa pro šťastný život. A stalo se. Od prvních návrhů po finální stavební práce na vile uteklo pouhých 14 měsíců a Tugendhatovi se do svého nového domova stěhovali v prosinci 1930. Šťastný život Tugendhatů ve vile trval jen 8 let, kvůli vznikající situaci a válce na spadnutí z vily odešli a už nikdy se do ní nevrátili.

 

Úchvatná ve světě, projev snobismu u nás

Náklady na stavbu vily se vyšplhaly k 8,5 milionům korun, za což by se dalo postavit 42 luxusních vil. Nelze se divit, že tehdy sociálně založená společnost pohlížela na vilu jako na neslušnou, snobskou a nevhodnou k bydlení. Uznání u nás se jí dostalo ve chvíli, kdy zahraniční kritici označili vilu za výjimečný klenot, který Mies van der Rohe mohl postavit. Taktéž fotografie Tugendhatovy rodiny jasně dokazovaly, že jim vila slouží pro život více než dobře.

 

 

Kouzlo plynoucího prostoru


Na první pohled vypadá vila Tugendhat jako nenápadná, skromná a jednopodlažní stavba mezi ostatními domy v Černopolní ulici. Jenže to pravé kouzlo a krása se odhalí, až návštěvník projde hlavním vstupem a ocitne se ve vile. Nejsou to jen použité exotické materiály, ale i nezvyklá architektonická řešení.

Hned u vstupu zaujmou dveře, které sahají od travertinové podlahy až po strop, oblá stěna z litého mléčného skla a schodiště. Skutečný význam prostoru pochopí návštěvník, stejně jako my z Alaxu, ve  hvíli, kdy sejde schodištěm do haly o velikosti neuvěřitelných 375 m2.

Žádné nosné stěny, pouze ocelový skelet a otevřený plynoucí prostor rozškálovaný na vstupní, pracovní, odpočinkovou a jídelní část. Nechybí zde ani zimní zahrada, ani vstup do venkovní svažité zahrady z obrou stran haly. Hlavní dominanty volného prostoru tvoří proslavená onyxová stěna a v jídelním koutě zaoblená stěna z makasarového dřeva.

Samotný prostor zdůrazňuje po celé délce haly čelní skleněná stěna, kterou je možné spustit dolů, a tak být v přímém kontaktu s přírodou.

 

 


Nesmrtelný ikonický nábytek


Mies van der Rohe nebyl pouze autorem vily, své nápady realizoval také v podobě interiérního nábytku. Pro vilu tak vznikl specifický a originální nábytek, který dotvořil celkového ducha. Židle Brno, křeslo Tugendhat, taburet Barcelona nebo chaise longue s rubínově červeným sametovým potahem patřily k ikonám designu už ve své době. Oblíbenými zůstávají i skoro po sto letech, kdy s drobnými obměnami se stále vyrábí (např. THONET). Na výrobu vestavěného nábytku a mobiliáře se používala ušlechtilá dřeva jako palisandr, zebrano a makasarový eben.

 

Vila Tugendhat vynikala i co se moderního technického vybavení týče. Ovládání pro spouštění čelních oken v hale mělo samostatnou místnost v technickém zázemí, tedy v nejnižším patře vily.

Kromě sofistikovaného ústředního topení, kdy během zimní sezóny se protopil jeden vagon koksu, disponovala vila důmyslným řešením vzduchotechniky, která zahrnovala klimatizaci, topení a zvlhčování vzduchu.

Součástí vzduchotechniky byly olejové a pilinové filtry a vlhkost se řídila přes komoru, v níž se nacházely mořské valouny. Valouny napomáhaly vzduch očistit a obohatit o soli.

 

Návštěvu vily Tugendhat dostali členové týmu z Alaxu jako dárek k 25. výročí firmy od jejího majitele a ředitele Mgr. Otty Cabaly.

A jak si dárek užili?

„Vila Tugendhat je úžasná stavba," sdělila Ing. arch. Romana Procházková. „Ale ocitnout se přímo v ní, to je naprosto nezapomenutelný zážitek."

„Je neuvěřitelné, jaké materiály a jaké technologie byly dostupné v 30. letech minulého století," neskrývala svůj úžas Ing. Arch. Zdeňka Zlatušková. „Vila ve mně zanechala opravdu hluboké dojmy."

 

 

FOTO: tugendhat.eu, alax tým

NOVÝ WEB - CHYBY, RADY ZDE