David Kraus: Tvořme nejlepší přítomnost, která bude dobrou minulostí pro budoucnost.
Výrazný český architekt David Kraus oceněný v roce 2018 Českou cenou za architekturu za administrativní budovu betonářské společnosti u obce Strančice a mimo jiné také kandidát na děkana Fakulty architektury ČVUT v roce 2021. Jakým způsobem doporučuje současným studentům architektury se rozvíjet? A proč má raději smutné domy, než ušlechtilé betonové odlitky? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Říkáte, že architektura nemusí být nutně krásná. Jakého druhu krásy se to týká?
Zaprvé si myslím, že krása je relativní, ale tohle klišé vám řekne každý. Nicméně je to relativní i v kontextu toho, že jsme pozemšťani. Kdybychom byli ufoni z Marsu, tak nám mohou přijít krásné zelené chobotničky a lidé se dvěma rukama a nohama divní. Tudíž si myslím, že jsme lapeni v tom, co jsme se naučili od dítěte považovat za krásné. Něco nám je vtloukáno do hlavy a my se z toho poučujeme. Zrovna dneska jsme s lidmi z kanceláře řešili, že pavouk není krásný. Proč chudák pavouk dostal nálepku, že není krásný, ale labuť krásná je? Ale to je filozofie… U domů to vnímám jinak. Některé smutné domy mi přijdou poetické, protože ve mě něco vyvolávají. Když vidím dokonalou moderní architekturu, která je lesklá, prosklená se šťastnými lidmi a na střeše se blyští fotovoltaické panely, tak mi to nic konkrétního nevysílá. Je to dokonalá představa univerzálního světa. Je pěkné když jdete do nějakého toho smutného domu a řeknete si třeba: “To je ale tíživý pocit.”
Jak vypadá smutný dům?
Některé věci ze sedmdesátých let. Konkrétně třeba Štěchovická přehrada. Kamenná vysoká stavba, postavena v době války, a když pod ní stojím, tak mě často napadají existenciální myšlenky. Kdežto u tzv. krásné architektury se cítím škatulkován do toho, že takto vypadá šťastná, evropská civilizace.
Za administrativní budovu ve Strančicích jste v roce 2018 dostal Českou cenu za architekturu. V čem spočívá její výjimečnost?
Myslím si, že je to kvůli tomu, že ten dům není hezký. Je syrový, není to ušlechtilý betonový odlitek jako mnohé. Vypadá tak, jak vypadá, protože člověk, se kterým jsme ho vytvářeli je autentický pán. Byl to punk, to možná oslovilo lidi, kteří to posuzovali.
Sám uvádíte, že jste zejména při její realizaci společně s investorem často postupoval „amatérsky, necertifikovaně, bez atestů či předpisů“. Byl to pro Vás naplňující proces?
Považuji to za štěstí svého života, že jsme se takto potkali. A ukázalo mi to, že nemusíte být vzdělaný, abyste mohli žít hezký život. Ten pán nemá vysoké školy a přesto do věcí jde po hlavě. Stejným způsobem jsme postupovali na domě. Některé věci nedopadly hezky a některé nedopadly vůbec a v tom jsou krásné vzpomínky. V mnoha věcech jsme si podobní, děláme věci amatérsky, ale s vášní. Čímž nedehonestuji snahu pracovat jemně kultivovaně, ale mám rád, když je přítomná duše. Dnešní svět spěje k lesklému universalismu, škatulkám, co je dobré a co není a to i třeba v politických názorech.
Máte za sebou několik rekonstrukcí náměstí, které lidi vybízejí ke vzájemné interakci. Kde se nejraději setkáváte Vy?
V lese, jednoznačně. Města mám rád, ale jako malý kluk jsem chodíval do lesa, anebo když jsem měl přehršel energie. Teď si v lese občas dávám sraz s kamarády. Zní to starobyle, ale je to tak.
Máte nějaké oblíbené místo? Ať už na fyzicky na planetě anebo uvnitř sebe?
Náměstí Míru na Vinohradech. Tam mám dětství, vím, že ten kostel má nějakou historii… Je to osobní. A uvnitř sebe určitě malý kluk, to bych chtěl být do smrti. Měl jsem hezké dětství, jako kluk jsem se cítil velmi šťasten na světě, nepolíben hořkostmi. V dospělosti je to už těžší. Malý kluk nebo holka jde do všeho
s rozzářenýma očima.
Svou architekturou se snažíte vyprávět příběhy, myslíte, že takto jde interpretovat jakýkoliv příběh?
Byl bych rád, kdyby to bylo takto vnímáno, ale obávám se, že je to vyšší dívčí. Hrozně rád, bych řekl, že ano, ale obávám se, že bych si lhal do kapsy. Netuším ani, zda to vůbec jde. Vždycky vznikne ztuhlá hmota, nelze to jinak. Možná nastává ten příběh až po tom, co se nastěhují tvorečkové.
Máte nějaký nějaký vysněný projekt?
Spalovna tuhého komunálního odpadu, protože jsem to dělal jako diplom. Měl jsem hezké období a je to pro mě skvělé zadání. Týká se to odpadků, technologií a stojí v krajině, ke které musí mít tím pádem vztah.
