Mezonet Břevnov: Architektonická metamorfóza, která prosvětlila byt z přelomu milénia
Převzít do péče byt z rozhraní devadesátých a nultých let bývá pro architekty leckdy chůze po tenkém ledě. Tehdejší stavby sice nabízely velkorysé výměry, ale často trpěly těžkopádnými dispozicemi a nedostatkem denního světla. Když studio esté architekti dostalo k posouzení mezonet na okraji břevnovské Tejnky, jejich první reakce byla opatrná. Místo odmítnutí ale nakonec přišel radikální řez. Výsledkem je nekompromisní rekonstrukce, která získala titul Absolutní vítěz soutěže Interiér roku 2025.
Původní mezonet vznikl spojením dvou bytů v západní části komorního domu od architekta Jana Kupky. Měl v sobě obrovský potenciál díky návaznosti na vzrostlou jižní zahradu, jenže vnitřek trpěl nedostatkem světla. Hluboká příčná dispozice a nepropustné chodby vytvářely pocit stísněnosti. Potřeby pětičlenné rodiny kladly čím dál tím vyšší nároky, proto se na základě odvahy i vzájemné důvěry rozhodlo k velkému kroku: sáhnout do obvodové fasády, vpustit sluneční svit a přiblížit byt zeleni.
Světlo ze tří stran a zahrada na dosah
Zásadním krokem rekonstrukce bylo otevření západního štítu domu a zakomponování velkorysých fixních oken v jídelně a kuchyni. Prosvětlení ze třetí světové strany v kombinaci s jižní orientací a pohledovými osami zcela proměnilo dynamiku prostoru. Z tmavého kouta se stala plynule propojená obytná zóna, kde je zeleň střešní zahrady doslova na dosah ruky. Místo dřívější vymývané dlažby na balkonech pobyt venku zpříjemňuje minimalistický keramický velkoformát, zatímco zelená střecha nad garáží s dřevěnými palubkami je obklopena vzrostlými okrasnými stromy i užitkovými keři pro radost.
Točité schodiště, modré monolity a hra kamene
Hlavním tématem spodního podlaží se stal materiálový kontrast. Původní dvouramenné schodiště nahradila subtilní točitá konstrukce v jemném odstínu šampaňského. Její výroba byla však technickým oříškem. Ocelový skelet se svařoval a tmelil přímo na stavbě tak, aby finální povrch působil jako dokonale hladký lakovaný karosářský díl. Nad vřetenem se schody levituje stmívatelný napínaný strop Barrisol, který supluje konstrukčně složitý střešní světlík a šíří do středu dispozice měkké, difuzní světlo.
Barevnost i hmotu prostoru definují dva solitérní monolitické boxy v sytě modrém odstínu. Spodní box v sobě ukrývá toaletu pro hosty, úložné prostory a vinotéku. Ten horní funguje v patře jako intimní předěl mezi hlavní ložnicí a koupelnou. Zbytek vestavného nábytku drží neutrální tóny krémové, lomené bílé a béžové, o to více pak vynikají kamenné akcenty v kuchyni. Návrh kombinuje hned tři druhy kamene: masivní barový ostrůvek z výrazného kvarcitu Patagonia, jeho podnož z bílého mramoru Portogallo Estramoz a niku v jídelně z krvavě červeného mramoru Rosso Levanto. Kontrasty barev i materiálů částečně odráží zrcadlová plocha v předsíni, za kterou se ukrývá prostorná šatna.
Umění a design jako součást architektury
Byt je funkčním a velkorysým zázemím pro rodinný život, ale zároveň se stal galerijním prostorem pro sbírku uměleckých děl investorů. Už od počátku návrhu se s nimi počítalo jako s přirozenou součástí interiéru. U točitého schodiště prochází napříč podlažími neonově červená plastika od Petra Duba, vytvořená přímo na míru. Kovová zábradlí umožňují průhledy na dílo z jakéhokoliv úhlu. V přesné ose ostrůvku v kuchyni je zase osazen křišťálový objekt od Lukáše Nováka z duhového optického skla. Jako inspirace pro odstín modrého boxu posloužil obraz Iry Svobodové v ložnici. Atmosféru dotváří nábytkové solitéry. Například jantarový stolek SODA od značky Miniforms v obýváku rozehrává vlastní hru lomu světla.
Dětský mikrosvět podle vlastních představ
Vizuálně odděleným světem jsou dětské pokoje. Jejich podobu si děti samy v rámci kreativního workshopu nastínily. Dívčímu království vládnou odstíny růžové, tajné dveře do patrové postele a houpačka. Dominantou chlapeckého pokoje jsou gymnastické kruhy, žebřiny, projektor a velká kreslicí lampa. Každý z pokojů tak dostal vlastní charakter a odráží zájmy svých rostoucích obyvatel.
Svou velikostí i charakterem mezonet evokuje samostatný rodinný dům. Díky úzké spolupráci architektů s investory se podařilo propojit náročnou konstrukci, syrovost materiálů i jemnost umění do jednoho funkčního celku. Nepraktické bydlení se tak osvobodilo od neduhů své doby a proměnilo se ve světlý domov plný života.
