Perské koberce na popularitě neztrácejí
Dodnes jsou perské koberce pro mnohé symbolem bohatství, luxusu i vyššího společenského postavení. Zatímco někteří perské koberce zatracují, pro jiné představují životní styl. Pravda je taková, že vás buď nechají chladnými, nebo si je zamilujete na celý život.
Dříve chránily před chladem
Jejich historie sahá daleko do minulosti, přesněji do období až pět tisíc let před naším letopočtem. Tehdy je ručně tkali lidé v Mongolsku, potažmo v celé Asii z materiálů, které zrovna měli po ruce. Koberce se tak zhotovovaly z hedvábí, vlny i bavlny. Nejčastěji se tkaly s geometrickými vzory a motivy zvířat, ale měly úplně jiný účel než dnes. Sloužily především jako ochrana před chladem, například při stavbě stanů. V oblasti Persie, na území dnešního Íránu, se koberce využívaly zejména jako lůžko. Pravé perské koberce, jak je známe dnes, mají právě v Íránu své kořeny, zde je tkalci do poslední nitky zhotovují ručně i dnes. Častými motivy těchto tkaných koberců bývají květiny, rostliny a orientální vzory v mnoha různých barvách, nejčastěji ve vínové, tmavomodré, béžové či zelené.
Nejstarší koberec pochází z pátého tisíciletí před naším letopočtem
Tím vůbec nejstarším perským kobercem je Pazyryk, který byl nalezen v Altajských horách poblíž hranic někdejšího Sovětského svazu a Mongolska. Našel ho v roce 1949 ruský archeolog Ruděnko a pochází z pátého tisíciletí před naším letopočtem. Jeho rozměry 1,98 x 1,83 m nejsou nijak unikátní, avšak na jeden čtvereční metr připadá neuvěřitelných tři sta šedesát tisíců uzlíků. Má jasně zeleno-žlutou barvu a nese čtvercové a hvězdicové motivy. Na okrajích koberce jsou znázorněni jezdci na koních, legendární pták Noha a pasoucí se losi. Koberec byl původně součástí hrobky prince turských kmenů, což naznačuje, že už v té době byly perské koberce považovány za poklad, který si lidé brali s sebou na cestu do posmrtného života.
Kdy se z koberce stal dekorační předmět?
V desátém století se koberce, nejčastěji s geometrickými motivy, dostaly do Evropy díky Maurům. Toho největší rozmachu se dočkaly až v šestnáctém, sedmnáctém a osmnáctém století, kdy se v Evropě rozrostl počet peršanů s rostlinnými motivy. Šlo o takzvané anatolské koberce, které byly dovážené z turecké Anatolie. Samotný název perský koberec se zrodil až ve třicátých letech století devatenáctého. Evropané koberce používali zejména ke zdobení stolů a stěn. Tehdy poprvé se začalo říkat, že perský koberec je symbolem bohatství, proto ho chtěl vlastnit každý, kdo pocházel z vyšších vrstev.
Koberce jako umělecké dílo
Ačkoliv jsou perské koberce mezi lidmi rozšířené už celá staletí, na oblibě neztrácejí ani dnes. Vždyť mnohé z nich jsou považovány za umělecká díla, která jsou vystavována v muzeích po celém světě. V českých sbírkách se povětšinou nacházejí koberce pocházející z druhé poloviny devatenáctého století a počátku století dvacátého. Výjimku tvoří koberce isfahán a chorásán, jejichž původ najdeme v sedmnáctém století.
Muslimové na ně nedají dopustit
Modlitební koberce tvoří dodnes nedílnou součást výbavy mnoha muslimů nejen na Blízkém Východě. Vyznačují se zejména mihrábem, špičatým obdélníkem, jenž připomíná kresbu věže. Špička obdélníku při modlitbě vždy směřuje směrem k Mekce. Nomádské koberce patří k nejstarším modlitebním perským kobercům stejně jako gabehy. Ty často mívají jednoduchý vzor a pestré barvy.
Perský koberec za 6,2 milionu liber
V roce 2010 byl v londýnském aukčním domě Christie’s vydražen velmi zachovalý koberec ze sedmnáctého století s rozměry 3,3 x 1,5 metru s pestrými barvami a výraznými vzory. Aukce se zúčastnili všichni přítomní, kteří přihazovali až do výše dvou milionů liber. Za tuto hranici se pustili už jen dva odvážlivci. Vítěz nakonec koberec vydražil za více než šest milionů liber, dle tehdejšího kurzovního lístku šlo o částku sto osmdesát tři milionů korun. Přitom koberce této velikosti se prodávají za maximálně několik set tisíc korun.
Jak si vybrat ten správný?
Každý, kdo se chce stát majitelem perského koberce, by se měl soustředit zejména na kvalitu použitých materiálů. V současnosti se nejčastěji vyrábějí z ovčí vlny či hedvábí. Vždy musí jít o přírodní materiál. Existuje spousta podvodníků, kteří údajně prodávají pravé perské koberce, přitom nabízejí jen levné napodobeniny z umělých materiálů, které vám vydrží sotva pár let.
V Íránu najdete přes dva miliony lidí živících se tkalcovstvím a výrobou perských koberců, ale u nás není lehké sehnat ten pravý. Vždy proto hledejte jen ověřené prodejce. Také myslete na to, že perský koberec se rozhodně nehodí do kuchyně ani do jídelny. Sice je lehce udržovatelný, stačí ho jen vysát, ale při znečištění jídlem nebo pitím, si poradíte jen stěží. Zejména z pravého hedvábí mastné ani barevné skvrny nedostanete bez toho, aniž byste ho zničili. Rovněž si dávejte pozor na domácí mazlíčky, kteří také mohou koberec nenávratně poškodit. I z těchto důvodů si lidé pořizují perské koberce skutečně jen jako dekoraci do těch místností, které nejsou používány příliš často, anebo si ho věší na zeď.
Zdroj fotografií: Unsplash
Autor článku: Michaela Dočkalová
