Plastic: Remaking Our World. Historie, současnost a budoucnost kontroverzních plastů.
Plasty formují náš každodenní život jako žádný jiný materiál: od obalů po obuv, od domácích potřeb po nábytek, od automobilů po architekturu. Výstava Plastic: Remaking Our World v muzeu Vitra Design Museum zkoumá historii a budoucnost tohoto kontroverzního materiálu. Od jeho raketového vzestupu ve dvacátém století až po jeho dopad na životní prostředí a řešení pro jeho udržitelnější používání.
Plastic: Remaking Our World se koná od 26.03.2022 do 04.09.2022 v muzeu Vitra Design Museum v Německu. Výstava začíná rozsáhlou videoinstalací upozorňující na konflikty spojené s výrobou a používáním plastů. Nadčasové obrazy nedotčené přírody jsou konfrontovány s filmovými dokumenty ze 100 let plastikářského průmyslu, které vyjadřují fascinaci lidí stále rychlejší automatizovanou výrobou při rychle se snižujících nákladech. Vznik fosilních zdrojů, jako je uhlí a ropa, trval více než dvě stě milionů let, zatímco syntetické materiály z nich vyrobené potřebovaly jen o něco málo více než století, aby se staly problémem planetárního rozsahu.
Druhá část výstavy popisuje vývoj a posun vnímání plastů od jejich počátků v polovině devatenáctého století až po jejich dnešní globální všudypřítomnost. První plastové materiály byly rostlinné nebo živočišné a také gutta-percha, materiál z latexu stromů Kaučuku používaný pro dekorativní předměty a izolaci podvodních telegrafních kabelů. V roce 1907 Leo Baekeland vynalezl první plast vyrobený z čistě syntetických složek, který pojmenoval Bakelit. Ten byl oslavován jako materiál nekonečného využití, a díky nevodivosti se brzy začal používal pro vypínače, zásuvky nebo rozhlasové přijímače a hrál ústřední roli v elektrifikaci každodenního života.
Zatímco rané plasty byly často vyvíjeny nezávislými vynálezci a kutily, od roku 1920 se ujal vedoucí role petrochemický průmysl. To znamenalo začátek éry petromodernity. Další vývoj v oblasti plastů byl katalyzován druhou světovou válkou. Po roce 1945 byly tyto materiály propagovány pro nové, domácí použití, jako jsou plastové kelímky a talíře, hračky jako Lego nebo panenka Barbie a snadno čistitelné vinylové povrchy. Architekti začali objevovat plasty jako stavební materiál – v roce 1957 Monsanto instalovalo celoplastový „Dům budoucnosti“ v Disneylandu.
O několik let později rostoucí fascinace kosmickými lety přesunula pozornost na utopický potenciál plastu, který se odrážel ve futuristických tvarech a nových konceptech interiérového designu. Eero Aarnio vytvořil Ball Chair jako soukromou vesmírnou kapsli, Gino Sarfatti vzdal hold vesmírnému závodu svou Moon Lamp a plastový náramek Toot-a-Loop s vestavěným rádiem se stal jedním z prvních nositelných zařízení. V roce 1960 byla představena myšlenka plastů na jedno použití, začala se šířit nová kultura vyhazování.
Ropná krize v roce 1973 znamenala nižší dodávky a vyšší ceny, ze kterého byla vyrobena většina plastů, ale měla jen malý vliv na plastikářský boom. Zatímco celosvětová výroba plastů se brzy opět zvedla, strategie pro snižování plastového odpadu se objevovaly pouze zřídka. Teprve v roce 1990 byli návrháři jako Jane Atfield, Bär + Knell a Enzo Mari mezi prvními, kteří pracovali s recyklovanými plasty.
Plasty – kontroverzní problém lidstva
Dnes jsou plasty celosvětově všudypřítomné a tvoří součást našich životů. Sektor lidského zdraví je jako žádný jiný příkladem plastového paradoxu – jeho pozitivních, někdy život zachraňujících vlastností i negativních, dokonce život ohrožujících dopadů. Jak můžeme překonat celosvětovou krizi plastového odpadu? A jakou roli může v tomto procesu hrát design? To jsou některé zásadní otázky, kterými se zabývá závěrečná část výstavy.
Představuje projekty jako The Ocean Clean Up, Everwave nebo The Great Bubble Barrier, které byly vyvinuty pro filtrování plastového odpadu z řek a oceánů. Je však zřejmé, že účinná redukce plastového odpadu musí začít mnohem dříve než ve vodě. Omezení obalů a výrobků na jedno použití vyžaduje přístup kruhového designu, který bere v úvahu celý životní cyklus objektu. Snížení vysokého množství plastů na jedno použití vyžaduje kombinaci infrastruktur – systémů zálohování a vracení záloh, přizpůsobených výrobních zařízení a alternativ, jako jsou pítka.
V posledních letech mnoho vědců a designérů začalo zkoumat materiály, které jsou založeny spíše na obnovitelných než fosilních zdrojích, často se označují jako bioplasty. To by mohla být cesta z nekončícího kolotoče plovoucích brček a zmačkaných kelímků. Výstava představuje v tomto tématu například remake Zahradního vejce Petera Ghyczyho, který vytvořilo holandské designérské duo Klarenbeek & Dros za použití 3D tištěných plastů na bázi řas. Také britský start-up Shellworks využívá mikroorganismy k výrobě bioplastů. Naproti tomu University of Portsmouth a ETH Zurich testují nebo vyvíjejí enzymy pro degradaci plastů.
I když je pravda, že každý z nás je katalyzátorem změn, neexistuje na tento problém žádná jednoduchá náprava. Z tohoto důvodu se výstava zaměřuje na širší obraz plastů a jejich komplexní roli v našem světě: analyzováním toho, jak jsme se stali závislými na plastech, ukázáním, jak to můžeme změnit, a přehodnocením možné budoucnosti tohoto sporného materiál.
