Proměna elektrárny v rozhlednu pomohla kultivovat pohraničí
Česká cena za architekturu i ve svém 6. ročníku nabídla řadu zajímavých projektů. Speciální cenu Ministerstva pro místní rozvoj České republiky obdržel projekt Rekonverze tubusu větrné elektrárny, který realizovala kancelář ABM Architekti pod vedením Ing. arch. Pavla Suchého. Pojďme se společně podívat, čím si tato stavba získala obdiv veřejnosti i odborné poroty.
Prestižní soutěžní přehlídku každoročně vyhlašuje Česká komora architektů s cílem propagovat kvalitní práci začínajících, ale i zavedených architektů a ateliérů, a více je tak přiblížit veřejnosti. Důraz přitom klade na estetické a technické kvality soutěžních projektů v kontextu jejich vzniku, vztahu k okolí a celkového společenského přínosu. Podmínkou bezplatné účasti je, že realizace musí být dokončené v posledních pěti letech na území České republiky.
Mezinárodní porota složená ze sedmi předních světových architektů a urbanistů vybírá pouze jediného vítěze. Jako předseda letos v jejím čele usedl Yasha Jacob Grobman, děkan Fakulty architektury a městského plánování na Izraelském technologickém institutu Technion v Haifě. Kromě hlavní ceny se dále udělují také ocenění za výjimečný počin a ceny partnerů, jednu z nichž získal právě projekt přestavby bývalé elektrárny.
Elektrárna, která převlékla kabát
Původní prototyp větrné elektrárny byl na vrchu Šibeník u Nového Hrádku na Náchodsku vybudován v roce 1995, vzhledem k vysoké hlučnosti však nikdy nedošlo k jeho spuštění. Až do roku 2013 o něj stále jevil zájem ČEZ, na konec však elektrárnu odkoupila obec již s myšlenkou přeměny v rozhlednu. Pro nalezení nové koncepce objektu a úspory nákladů se rozhodla vybrat projektanta prostřednictvím architektonické soutěže.
Kancelář ABM Architekti zaujala svým návrhem, který maximálně využíval dispozice stávající stavby: „Využili jsme stávající tubus, u kterého bylo dle krátké úvodní konzultace se statikem předem jasné, že s rezervou vyhoví. Původní transformovna pak disponovala nádherným převýšeným prostorem pro budoucí infocentrum a nižším traktem, kam jsme směřovali zázemí.“
Důležitým úkolem bylo opticky sjednotit přes 30 metrů vysoký tubus, nově navíc ještě s technickým nástavcem pro telekomunikační využití, a přilehlou budovu bývalé transformovny, kde měly vzniknout infocentrum s galerií a kavárna pro návštěvníky. Podařilo se to vybudováním spojovací lávky, po které návštěvníci z vyhlídkové terasy přecházejí k rozhledně. Horizontální linie má být do budoucna ještě podpořena obnovenou stromovou alejí podél přístupové cesty.
Technický minimalismus a retro elegance
Transformovna byla rozšířena o další trakt a rozdělena na část návštěvnickou a servisní. Získala také nový vnější obvodový plášť z nízko-údržbového hliníkového plechu. Plynule navázala na spojovací lávku a dále na schodiště vedoucí na vrchol rozhledny, jejíž tubus byl natřen antikorozním nátěrem v příbuzném šedo-kovovém odstínu. Barvou a žárově pozinkovanými montovanými prvky tak byla ustavena vizuální jednota komplexu.
Nové stropní konstrukce jsou plecho-betonové, podlahy z broušeného betonu. Cementové štuky v interiéru infocentra doplňuje civilně působící nábytek z překližky. V interiéru kavárny byl pak pro kontrast použit renovovaný mobiliář ze 60. let, který dodává silně technickému rázu obou přidružených staveb, jejichž původní účel je stále patrný, dotek elegance. „Za srovnatelné náklady by bylo možné pořídit mobiliář nový, my však upřednostňujeme prvky, jejichž kvality již prověřil čas,“ říká Pavel Suchý.
Turistická atrakce v pohraničí
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky svou speciální cenou hodnotilo především účelné využití nepoužívané stavby, která se nyní pro turisty stala atraktivní zastávkou na takzvané česko-polské Hřebenovce. Podobné projekty pomáhají utužovat přeshraniční vazby a kontinuálně zlepšovat životní podmínky obyvatel v pohraničních oblastech, které bývají často nevýhodné. Zároveň slouží jako důkaz, že architektonická soutěž jako prostředek řešení záměru má velmi pozitivní vliv na jeho ekonomickou stránku. Plnění proběhlo převážně z dotací Evropské unie. Podle Pavla Suchého se i přes výrazné zvýšení cen ve stavebnictví podařilo nic podstatného z návrhu nevynechat. „Nejvíc namále měla spojovací lávka, kterou později zachránilo nalezení jiných úspor.“
Jedinou vadou na kráse tak podle slov autora projektu zůstává provoz kavárny, který paradoxně zablokovalo právě financování z evropských fondů. Obec totiž nesmí objekt komerčně využívat ještě 5 let po doběhnutí celého dotačního titulu – tedy až po dokončení všech uvedených záměrů. Na točené pivo a guláš v nové rozhledně si tak budeme muset ještě chvíli počkat.
Zdroj fotografií: Václav Novák | vaclavnovak.com
Autor článku: Jana Barborová
