Vladimíra Litworová | Musíte vytvořit týmového ducha, aby padaly góly!
Láska k designu ve všech podobách ji přivedla až k založení vlastního studia VL Atelier v Brně. Společně s Janou Třeštíkovou v něm nabízí komplexní architektonické, návrhářské, projekční a konzultační služby. Ve své praxi zdůrazňuje individuální přístup a přátelský dialog nejen s klientem, ale také s kolegy v týmu.
Díky zkušenostem z marketingu si Vladimíra Litworová ve svých návrzích poradí i se striktní korporátní identitou. V její práci převládá jednoduchost, nadčasová elegance a funkčnost s respektem k historickému kontextu stavby a lokality. To se jí osvědčilo i v případě rekonstrukce kulturního domu a společenského sálu s přilehlou tělocvičnou v Oskavě, kterou nedávno dokončila. Nejen o tom si s námi popovídala v následujícím rozhovoru.
Část své profesní dráhy jste strávila v oblasti marketingu a reklamy. Čerpáte z této zkušenosti i nyní, když je potřeba váš návrh klientům „prodat“?
Ano, čerpám a jsem za to ráda. Vzpomínám si na korporátní prezentace a školení, kdy jsme dostávali rady, jak psát prezentace, jak správně vysvětlit klientovi příběh, který si každý návrh nebo výrobek v sobě nese. Ale později, když jste sám za sebe, je to jiné. Tam už jste zodpovědní pouze sami sobě a vašemu klientovi. To, co zvoráte, jde pouze za vámi. A co se povede, z toho je radost. Každopádně jsou ale nabyté zkušenosti z „korporátu” nezpochybnitelné.
Ve vaší praxi zdůrazňujete vzájemný respekt a spolupráci nejen s klientem, ale i s dodavateli. Jak by podle vás měla vypadat efektivní komunikace mezi všemi zúčastněnými stranami, aby projekt „šlapal“?
Respekt je vždy důležitý, to je základ komunikace a úspěchu snad všude. Aby projekt šlapal, potřebujete lidi spojit a motivovat ke spolupráci, prostě je nadchnout. Je to jako v hokeji, kdy musíte vytvořit týmového ducha, aby padaly góly. Samotné hvězdy nefungují. Někdy to jde samo a na stavbě se potkají lidé, které práce baví a mají radost, když za nimi něco hezkého zůstane. Jindy je třeba tu atmosféru spolupráce a důvěry vytvořit. Mně se osvědčilo přijít na kontrolní den s koláčky – nevěřili byste, jak tato drobnost dokáže uvolnit napjatou atmosféru!
Při navrhování musíte často pracovat s firemní identitou klientů, brát v potaz loga, konkrétní barvy nebo tvary, což může být limitující. Daří se vám vždy najít kompromis mezi tím, co klient striktně vyžaduje, a tím, co je podle vás funkční?
Já beru firemní identitu jako jeden ze stavebních kamenů návrhu. Dělala jsem například návrh obřadní místnosti pro obec, která má ve znaku květy lnu a modrou barvu. Tento motiv jsem použila do koberce, který jsme nechali utkat na míru. Vznikl tak originální prvek konzistentní s obecní symbolikou a podpořil její identitu. Plechovka Coca Coly je stejná po celém světě – firemní identitu prostě musíte respektovat a jednoduše ji zapracovat.
Jedním z vašich nedávných projektů byl návrh rekonstrukce kulturního domu a společenského sálu s přilehlou tělocvičnou. Co pro vás bylo v tomto případě největší výzvou?
Celý projekt byl výzva! Když jsem poprvé vstoupila do sálu, který pamatoval přelom 60. a 70. let, uvědomila jsem si, že podobné rekonstrukce se dějí tak jednou za 50 let. Moje rekonstrukce tedy musí být nadčasová, pěkně pomalu stárnout a vydržet dlouho atraktivní, než přijde nový refit. I proto jsme volili kvalitní a časem prověřené materiály, které to umožní.
Kultura a sport působí jako zcela odlišné obory. Podařilo se vám přesto do návrhů místností zakomponovat nějaké společné prvky, které celý prostor sjednotily?
V tělocvičně šlo hlavně o funkčnost, v sále zase o design a estetiku. Společný jmenovatel pro obě místnosti je dřevo. Na volbě dřevěné podlahy v tělocvičně panovala jednoznačná shoda s vedením obce. Sál je propojený s tělocvičnou a během plesů je zde posezení. Díky dřevu na podlaze a dřevěnému obložení v tělocvičně vám přechod z jedné místnosti do druhé připadá přirozený.
Jakým způsobem se vám podařilo vnést do historického prostoru funkční moderní prvky, aniž by se vytratil jeho duch a atmosféra?
Budova pochází z roku 1923. V maximální míře jsme chtěli zachovat například kovové zábradlí, tvar schodů nebo funkční odvětrávání přes střešní věžičku. Podle původních plánů se přes otvory ve stropu zakryté dřevěnou mřížkou odvětrávalo na střechu. Byla to taková přirozená klimatizace. Naši předkové si totiž uměli poradit důmyslnou cestou i bez složité techniky. Tento typ odvětrávání ze sálu přes střechu jsme zachovali.
Důležitým prvkem pro vytvoření atmosféry v sále je osvětlení. To bylo navrženo v několika úrovních, aby se dala měnit jeho intenzita. Hlavní lustr je mistrovské dílo českého výrobce. Jedná se o originál navržený přímo pro tento kulturní sál. A to je ta zabudovaná moderna. Koneckonců, v Louvru je taky v historickém jádru skleněná pyramida a funguje to.
Jakým směrem by se měly do budoucna vyvíjet architektura a interiérový design? Co je podle vás v současné době nejslabší článek těchto oborů?
„Architektura” sama o sobě neexistuje bez emocí a má vždy urbanistický nebo krajinářský kontext. Jedná se o vytvoření harmonie, nebo naopak kontrastu – a mezi těmito póly je široká škála poloh. Vzhled a pojetí interiéru i exteriéru jsou důležité, abychom se v budově cítili dobře. Do nevzhledné budovy se těžko tvoří luxusní interiér a naopak. Proto jako výzvu do budoucna vidím stále hlubší propojení interiéru s exteriérem, spolupráci architekta budovy s interiérovým designérem. Podle mě je nejslabším článkem šlendrián a nechuť něco dobrého vytvořit. Prostředí, kde trávíme čas, nás velmi ovlivňuje. Proto je důležité, abychom se v něm cítili dobře. To přece stojí za to!
Zajímá vás více o práci Vladimíry Litworové a dalších chystaných projektech studia VL Atelier? Máte vlastní projekt, se kterým potřebujete pomoci? Navštivte webové stránky nebo si rovnou domluvte osobní konzultaci v Centru bydlení a designu Kaštanová 125.
Zdroj fotografií: VL Atelier
Autor článku: Jana Barborová
