Architektky z TekTek | Práce musí být výzva, jinak se do ní nepouštíme!
Každá je jiná – a nejspíš právě proto se ve své práci tak báječně doplňují. Tým ostřílených profesionálek okolo Terezy Koucké už od roku 2008 intenzivně rozvíjí portfolio svých úspěšných projektů, kde se střídají zakázky pro renomované hotely, restaurace i korporátní klienty.
Pod hravým názvem TekTek dávají vzniknout pestré paletě řešení aplikujících vysoce koncepční, technicistní i jemně citlivý přístup k věci. Ve výsledku se tak spíše než ego jeho tvůrce mohou zrcadlit vize a sny klienta, stejně jako charakteristický genius loci daného místa. Nevěříte, že takové kreativní spojení může fungovat? Dámy z TekTek vás přesvědčí, že ano! Nejen o oceněném projektu hotelu Miss Sophie's Downtown si s námi povídala Veronika Veselá.
Jste ryze ženský tým čtyř architektek. Jak se podle vás ve vaší práci nejvíce odráží takto silná ženská energie?
Dnes už jsme bohužel jen tři, občas dokonce jen dvě a půl (Lída a Veronika, Tereza je nyní na mateřské – pozn. red.). Ale ani v dobách, kdy jsme byly čtyři, jsme se nikdy nechtěly prezentovat jako „ženský spolek“. Tým tohoto složení vznikl přirozeně jako spojení lidí, kteří si rozumějí a je jim spolu hezky. V práci i mimo ni jsme každá zároveň natolik jiná, že jsme nikdy nevystupovaly jako jeden monochromatický balíček ženské energie.
Setkaly jste se někdy s odmítnutím ze strany klienta, protože mu podle jeho slov scházel tzv. „mužský pohled na věc“?
Stane se, že některá z nás individuálně na podobnou poznámku občas narazí, ale není to tak časté, jak by se mohlo zdát. Každá už máme vytvořený svůj vlastní způsob komunikace a vyjadřování, z kterého bývá rychle zřejmé, že víme, co umíme, a v čem je náš přínos. Pokud nás pak někdo oslovuje jako ateliér, vždy už dopředu ví, nebo tuší, do čeho jde. Buď se jedná o stálé investory, kteří se vracejí přímo kvůli nám osobně, nebo někoho, kdo přichází na doporučení.
Pro své klienty vytváříte také celkové koncepty jejich prostor. Je to pro vás vždy spíše výzva, nebo si naopak rády užíváte volnost a kreativitu?
Výzva by to alespoň na začátku měla být vždycky, jinak bychom se do nové zakázky nepouštěly. Na naší práci je přitom skvělé i odstrašující zároveň, že může být kreativní jen do určité míry. Limitem v tvorbě jsou samotná přání investora, rozpočet, ale třeba i něco tak přirozeného jako je gravitace, nebo naše vlastní přesvědčení.
S dodavatelem designového nábytku ALAX se vaše studio podílelo na realizaci nové pobočky hotelového řetězce Miss Sophie's Downtown v Opletalově ulici v Praze. Jak hodnotíte vzájemnou spolupráci?
Spolupráce byla skvělá, zejména díky osobnímu nasazení obchodního ředitele, pana Mirka Havla. Z jednání s ním jsme měly pocit, že koncept tohoto projektu přijal za vlastní a výrobky nám pouze „nepřeprodával“. Naopak aktivně hledal způsoby, jak nám pomoct, aby byl výsledek co nejlepší.
Jaké značky a kousky z portfolia ALAXU jste v rámci projektu využili a proč?
Vybraly jsme si různé typy židlí, křesel a stolků od výrobců Infiniti, Maxdesign, Kragelund, Pedrali a Fast. Všechny výrobky pro nás musely splňovat požadavky na osobitý technicistní vzhled a specifickou barevnost. Zároveň měly být pohodlné, snadno udržovatelné a nemohly se rozpadnout hned po prvním použití.
Svou polohou naproti budově pražského Hlavního nádraží si hotel přímo říkal o inspiraci vlaky, cestováním a technickými prvky obecně. Bylo pro vás náročné se do takové disciplíny vžít?
Inspirace vlaky a dopravními prvky byl náš vlastní osobní vklad. Podstata návrhu, kterou jsme potřebovaly nejdříve najít, abychom tzv. „daly dítěti jméno“ a mohly začít pracovat. Zpětně se to může zdát jako přirozený a předem daný fakt, ale pokud by tomu tak bylo, musely by všechny hotely v této ulici vycházet ze stejné myšlenky.
V tomto případě bylo prvotním zadáním od investora vytvořit hotel zaměřený spíše na „business“ klientelu a my tedy hledaly vyjádření toho, co je vlastně „business“. Přišly jsme na to, že právě vlaky v dnešní době poskytují dostatek pohodlí pro práci i odpočinek. Že osvícený businessman zvolí na dlouhou trasu spíše cestu vlakem, při které udělá spoustu práce, uspořádá si myšlenky, pokochá se výhledem, vypije si dobrou kávu... Stejně tak v návrhu hrála svou roli představa „cesty jako cíle“, něčeho dynamického, co vás zároveň uklidní a naladí tok myšlenek tím správným směrem. Takový měl být dojem z celého hotelu. Konečné propojení těchto podnětů s místem, tedy blízkostí Hlavního nádraží, bylo spíše potvrzením toho, že jsme se rozhodly uchopit koncept hotelu správným způsobem.
Konzultovaly jste projekt i s odborníky přes vlakovou a dopravní tématiku, kteří by dohlédli na správnost detailů, nebo šlo spíše o volnou interpretaci tohoto prostředí?
Od začátku jsme byly s naším panem investorem v absolutní shodě v tom, že dopravní tématika nebude v designu hotelu prvoplánová a doslovná. Mělo se jednat o motivy, principy a výrazové prostředky, které měly danou atmosféru pouze navozovat nebo ji lehce připomínat.
Projekt je zajímavý také svým rozdělením na historickou a moderní část. Která z nich byla na realizaci náročnější? A budou podle vás obě části přitahovat odlišný typ klientů?
Toto rozdělení vyplývá z faktu, že hotel je umístěn ve dvou oddělených částech. V historické budově orientované do ulice Opletalova a v budově ve vnitrobloku, která je ukázkou současné přestavby původní budovy z 90. let 20. století.
Obě části se realizovaly postupně, ale v těsných časových návaznostech. Náročné tedy bylo spíše najít odlišný způsob vyjádření stejného tématu. Pomocné nám v tomto ohledu bylo pojmenování obou částí podle dvou odlišných typů vlaků – historického Orient Expresu a moderního Pendolina. Těžko říct, jestli si klienti své pokoje vybírají na základě těchto přístupů. Možná kdyby o tomto rozdělení věděli předem, mohli by při bookování zaškrtnout své priority. :)
Úspěšná realizace hotelu Miss Sophie's Downtown získala 2. místo v soutěži Interiér roku 2021 v kategorii Veřejný interiér I. Myslíte si, že porotu zaujala právě originalita celého konceptu?
Feedback poroty se k nám bohužel nedostal, ale věříme, že tomu tak bylo.
Při pohledu do vašeho širokého portfolia se těžko hledá prostor pro další rozvoj. Existuje ještě nějaké architektonické území, které byste do budoucna rády „dobyly“?
Myslím, že nemáme ambice dobývat. Spíše touhu zlepšovat se v tom, v čem jsme se našly, a co nás baví. Pokud by se ale objevil investor, který by chtěl postavit dům na Marsu, s nadšením nastudujeme všechny lokální souvislosti a pustíme se do práce! :)
