Byt Mlékárenská reflektuje racionálně minimalistický způsob života a dokládá, že i panelákový byt lze změnit k nepoznání
Co je potřeba k životu? Byt Mlékárenská je důkazem, že ke komfortnímu a stylovému bydlení není potřeba prostor zahltit hromadou nepotřebných věcí a nadbytečných vjemů. Bílé plochy s občasnými akcenty, důmyslně řešené rozdělení prostoru a zabudovaný nábytek tříčlenné rodině žijící v pražském panelovém domě stačí ke štěstí a poskytuje variabilní prostor pro společný čas i soukromí.
Majitelka bytu o rozloze 74 m² si přála rekonstrukci v duchu absolutního purismu, který odráží její až téměř asketický přístup k životu. Žádné zbytečné dekorace či zútulňovací prvky, zkrátka pro někoho možná až sterilní interiér. Obrátila se na architektonickou kancelář RDTH architekti, která má s minimalistickými projekty bohaté zkušenosti. Autorům proměny dala velkou míru svobody a díky tomu, že se bydlení nachází v paneláku, bylo možné bez větších problémů vybourat některé příčky a prostor tak otevřít a přizpůsobit.
Skromnost se projevila hned v počátcích plánování, kdy se po vzájemné dohodě úplně vypustila ložnice. K nocování majitelky totiž slouží klasická pohovka v obývacím pokoji. K nastolení vizuálního soukromí je určen pouhý závěs ve stropní kolejnici. Ten se postará o příjemné přítmí, ideální pro sledování televize a zároveň zlepšuje akustiku. Tato textilní stěna pak zajistí klid také pro ty, kteří si chtějí vychutnat večeři u jídelního stolu nebo se pohybují v kuchyni. Chytrá zářivka se svou teplotou světla přizpůsobí denní době.
Celým bytem prochází lineární sestava zabudovaného nábytku. Kuchyně, úložné prostory pro osobní věci i pračku se sušičkou či samostatná toaleta jsou součástí praktických bílých vestaveb, které vládnou celému bytu a stávají se čistým plátnem, jež nechá vyniknout samostojné kousky nábytku či pokojové rostliny. Šedé tóny v podobě podlahy z marmolea, závěsů či pohovky zapadají do neutrální palety. Jediným výrazným akcentem je integrace modré barvy. Ta na první pohled není znatelná.
Objeví se po otevření skříněk v kuchyňské lince a dalších úložných segmentů nebo za dveřmi koupelny a toalety v podobě obkladů z malých čtverců. Jako vzpomínky na ještě nedávnou podobu typicky panelákového bytu architekti ponechali znatelné stopy po původních příčkách. Tyto spoje jsou nenápadnou, ale autentickou zvláštností, která rozbíjí zdánlivou dokonalost, stejně jako článkové radiátory a trubkové rozvody vytápění. Pro syny majitelky vznikly dva totožné symetrické pokoje.
Dřevěný stůl bez podnože vede přes celou šířku a je ukotven do stěny ocelovými konzolami. Zabudovaná skříň a výsuvná postel jsou, společně se stolem, jedinými kusy nábytku. Multifunkční lůžko lze využívat i jako sedačku a po úplném vysunutí i jako dvoulůžko. Oba pokoje jsou koncipované tak, aby je šlo využívat pro různé účely. Učení, odpočinek u seriálu, cvičení nebo třeba přenocování kamaráda, to vše je možné právě díky mobilitě postele či nastavitelné nástěnné lampě. Důležitým prvkem je také světlík nad skříní. Ten propouští denní světlo do chodby, pokud ale naopak chlapci nebudou chtít světlo z haly, mohou zatáhnout zatemňovací roletu.
O RDTH architekti
Studio RDTH architekti svou práci dedikuje soukromým i urbanistickým projektům již od roku 2017. Tamara Horová Kolaříková, René Dlesk a Kristián Vnučko společně s klienty hledají to nejlepší řešení a postarají se o vše od A do Z. Návrh na míru spolu s dokumentací, jednání s úřady, stavební dohled i realizaci dotáhnou do toho nejmenšího detailu. Výstupem jsou pak osobité rekonstrukce i novostavby, které respektují ducha místa a přání zadavatele. Jedním z příkladů je byt u židovského hřbitova.
