Koncertní sál v Císařských lázních: Červená stavebnice v útrobách karlovarského symbolu
V srdci Císařských lázní v Karlových Varech, tam, odkud kdysi dávno proudila léčivá rašelina do lázeňských koupelen, vznikl multifunkční sál. Dlouho chátrající dvoranu rozezněly tóny symfonií, hlas filmového plátna i společenské štěbetání návštěvníků kulturních akcí. Sytě červená konstrukce od ateliéru Petr Hájek Architekti kontrastuje s noblesními křivkami historické stavby a originálně propojuje minulost s budoucností.
Honosné lázně z konce 19. století v novorenesančním stylu jsou jedním z vrcholných děl rakouských architektů Fellnera a Helmera. Toto proslulé duo výrazně zasáhlo do současné podoby západočeského města – má na svědomí také další významné budovy i kolonády. Městské divadlo, Grandhotel Pupp či Tržní a Sadová kolonáda patří mezi ně. Císařské lázně reflektují technologický pokrok tehdejší doby. Nejvíce se promítl do komplikovaného, avšak velmi účinného mechanismu pro zpracování a distribuci rašeliny. Tento „robot” byl umístěn právě ve dvoraně, odkud rozvážel vany naplněné blahodárnou směsí do okolních koupelen.
A právě tento stroj se stal inspirací pro konstrukci koncertního sálu. Po dlouhých letech chátrání a hledání budoucího smyslu tehdejší ikony lázeňství se Karlovarský kraj, který je jejím vlastníkem, rozhodl transformovat prostor na kulturní centrum. Tohoto nelehkého úkolu se s grácií zhostilo studio Petr Hájek Architekti. Vzhledem k tomu, že je budova od roku 2010 chráněna jako národní kulturní památka, bylo třeba k revitalizaci přistupovat s citem a respektem k původní skvostné architektuře. Zároveň se ale jedná a progresivní a odvážné řešení.
Moderní socha i flexibilní sál
Červený objekt byl do atria vetknut jako samostatná struktura. Stojí na šesti ocelových nohách tlumících vibrace a jeho konstrukce se nijak nedotýká stěn vzácné památky. Plně tak zachovává reverzibilitu – pokud by se někdy v budoucnu rozhodlo o jiném využití, lze vestavbu odstranit, aniž by zanechala jedinou stopu. To je triumfální vlastnost důležitá z hlediska ochrany kulturního dědictví. Ne náhodou se dílu přezdívá „Transformer”. Skulpturální silueta může připomínat filmového hrdinu nejen vizuálně, ale také svou funkční flexibilitou.
Možnosti proměny se týkají jak prostorových, tak akustických aspektů. Hlediště lze zasunout, jevištní plošiny se mohou zvedat či snižovat, akustické panely otáčet a měnit vlastnosti zvuku. Upravovat pak lze i závěs vedoucí po historické fasádě a zcela tak změnit atmosféru. Jeden večer se sál může stát místem pro intimní koncert komorní hudby, druhý den hostit filmovou projekci či ples. Zároveň je domovem Karlovarského symfonického orchestru.
Inovativní akustika a technologie
Každý detail byl promyšlen s ohledem na dokonalý zvuk. Stropní panely mají tři různé funkce – jedna strana pohlcuje zvuk, druhá jej odráží, třetí rozptyluje. Tím se vytvářejí ideální akustické podmínky pro nejrůznější druhy představení. Panely navíc zdobí jemná struktura odkazující na Slavkovský les. Při návrhu se myslelo i na budoucí instalaci varhan, které ještě více umocní příležitosti tohoto prostoru.
Konstrukční rébus vyžadoval trpělivost
Největším oříškem bylo dostat komplikovanou kostru dovnitř. Architekti a technici si nejprve nanečisto stavebnici zkusili složit mimo objekt, očíslovali díly a zase rozložili. Poté je vkládali do dvorany otevírací střechou a znovu je komponovali. Volba materiálů zaručuje snadnou údržbu a trvanlivost. Dřevěné prvky i elektromotory lze v případě potřeby snadno vyměnit, což jde ve šlépějích udržitelnosti. Volba archetypální červené barvy vychází jak ze strojové estetiky konce 19. století, tak z typické barvy jevištních opon. Vzbuzuje vzrušení i emoce.
Tento chrám hudby za svou výjimečnost získal mnohá prestižní ocenění, jako je Česká cena za architekturu 2024, Stavba roku 2024, Grand Prix Architektů 2024. Tvůrcům projektu se podařilo něco neobyčejného – propojit minulost s moderními technologiemi a vytvořit koncertní sál, který se stal novým středobodem kulturního života Karlových Varů. Nostalgie starých lázní se zde potkává s dynamikou současného umění a společně budou vyprávět nové příběhy.
