Poslední místo: Citlivá architektura pro rozloučení s těmi nejbližšími
Tradiční hřbitovy i náboženské rituály sice mají v naší společnosti neustále své místo, ale stále více lidí dává přednost loučení bez tradičních symbolů. Vratislavický hřbitov se rozšířil o nové důstojné místo k truchlení, kde své nenápadně slovo mají přírodní prvky. Rozptylovou a vsypovou loučku i pietní místo pro nenarozené děti vytvořilo pro pozůstalé liberecké studio Mjölk architekti.
Rozšíření hřbitova ve Vratislavicích nad Nisou na otázky života a smrti hledá odpověď skrze architekturu, kterou autoři pracovně pojmenovali jako „konejšivou”. Tiše doprovází, nevysvětluje a nepřikazuje, ale otevírá prostor pro tiché rozjímání i osobní rituál. Místo posledního rozloučení získalo několik nových prvků, které reflektují současné přístupy. Výsledná podoba se záměrně vyhýbá náboženské symbolice, přesto ale zůstává ukotvena v přírodních motivech, materiálech a archetypálních tvarech.
Rozptylová loučka: Cykličnost a světlo
Srdcem nového návrhu se stala kruhová plocha evokující koloběh života. Rozptylovou loučku obklopuje háj pamětních loučí, tvořený pietními prvky s mosaznou cedulkou se jménem zesnulého. Dotykem v horní části sloupku se lucerna z broušeného skla rozsvítí na 72 hodin, čímž současným jazykem interpretuje tradiční zapálení svíčky za duši zemřelého. Kruh doplňuje obřadní stůl z žulového kamene pocházejícího z Jizerských hor. Tento prostor vybízí ke vzpomínce, klidu a smíření. Motiv kruhu se pak opakuje i na konci dlážděné cesty v podobě vodního prvku, odrážejícího nebe.
Vsypové loučky v rytmu krajiny
V zadní části hřbitova se nachází vsypové loučky pro anonymní ukládání popela. V udržovaném trávníku se do vyhloubených jamek sype popel a zakrývá se původním drnem. Díky tomu je každý vsyp jedinečný a neopakovatelný – další se pak provádí na vedlejším místě. Jemná stopa ztráty tak zůstává v krajině, ale respektuje její přirozený rytmus.
Intimní rozloučení: Místo pro nenarozené děti
Mimo hlavní osu hřbitova, pod korunou vzrostlé břízy, vzniklo pietní místo pro nenarozené děti. Tichý kout s kamenným památníkem a lavičkou je věnovaný ztrátám, o nichž se ve společnosti stále často mlčí. Přesto jsou hluboké a zasluhují uznání a prostor pro truchlení. Rozpůlený kámen symbolizuje křehkost i neuzavřenost osudu. Rodiče zde mohou zapálit svíčku nebo zanechat drobný osobní předmět jako gesto, které dává tichému zármutku konkrétní místo.
Pokud vás zaujala tvorba studia Mjölk architekti, prohlédněte si i jejich předchozí realizace. Například Rekonstrukce prvorepublikové vily, Chata pod Bukovkou nebo sídlo Kloboucké lesní dokonale odrážejí osobitý přístup a vystihují široký záběr početného týmu. Také si můžete přečíst rozhovor se zakladateli ateliéru.
