Zapomenutá stodola: Mezi starými kamennými zdmi vyrostl moderní dům
V srdci Dobříše, schovaná ve vnitrobloku nedaleko náměstí, stála více než sto let stará stodola. Čekala na svou druhou šanci. Václav s Marií, kteří do brdského podhůří jezdili za babičkou, si při první příležitosti pozemek sousedící s její zahradou koupili s vidinou hlubokého propojení generací. Těšili se, jak si jejich děti vybudují krásné vzpomínky na celý život. Ale co s chátrající zemědělskou stavbou?
Když majitelé poprvé vešli a ucítili vůni příběhů, které pamatují zdi kamenné stodoly, navzdory prvotnímu plánu ji strhnout a postavit nový dům se plány na demolici rozplynuly. Společně se studiem Karnet architekti se shodli na jejím zachování. Rekonstrukce by však znamenala spoustu rizik, a tak se rozhodli pro důkladné očištění torza, ustálení konstrukce a následné vložení prefabrikované dřevostavby od společnosti Pila Martinice. Vzniklo tím jakési architektonické „kindervajíčko”, kdy skořápka nese venkovskou duši a překvapivě ukrývá moderní domov odpovídající potřebám současného bydlení.
Samotná obnova stavení z roku 1912 proběhla s velkou opatrností a respektem. Původní kamenné zdi bez pevných základů bylo nutné zbavit nánosů omítek, přístaveb a dřevěných prvků a následně stabilizovat. Betonové nadlití a oplechování pomohly zabránit další degradaci. Odstranění staré střechy znovu otevřelo větrací průduchy. Ztužující zeď nahradila subtilní ocelová konstrukce, která chrání průjezd a dodává stabilitu. Dřevostavba byla umístěna s úctou k originálním zdem, aniž by do nich jakkoliv zasahovala. Odteď si kamenné torzo může žít vlastním životem, aniž by ohrozilo obydlí.
Stará stodola nebo zbrusu nový dům? Obojí.
Mezi starými a novými stěnami byl zachován dostatečný odstup, a díky tomu organicky vznikly různé průchody a zajímavá zákoutí. Subtilní obvodové konstrukce zvětšily vnitřní prostor, difuzně otevřené stěny podporují přirozenou ventilaci a efektivně pracují s teplem. Do největších výzev projektu patřilo řešení krovů, stropních konstrukcí a ochrana zdí s pomocí přesahů střechy a podélného vikýře. Výsledkem je elegantní šikmé podepření krokví.
I přes rozdílné stáří obou částí se hranice mezi historií a současností stírají. Původní rysy podporují koncept obytného domu. Například klenuté průjezdy doslova určily jeho podobu. Jeden slouží jako průjezd a přístřešek pro auta, druhý z obou stran ohraničuje hlavní obytný prostor. Tvar předešlé střechy zase nastínil siluetu pergoly v horním patře.
Světelnost v hlavní roli
O dostatek světla proudícího do domu se starají velkoformátová okna. Na boční straně skýtají výhled přímo do letité mozaiky kamenů, z dvojice prosklených klenutých průjezdů lze jít na dvě venkovní terasy. Každá z nich je zalitá sluncem v jinou denní dobu. Na jedné si majitelé mohou vychutnat kávu v přítomnosti ranních paprsků. Druhá, která disponuje i větším klidem a soukromím, nabízí dlouhé hodiny odpoledního záření. Světlo do interiéru vstupuje i skrze částečně prosklenou střechu.
Harmonie jednoduchosti a rustikálního půvabu
Estetika interiéru se nese v minimalistickém duchu tak, aby nepřebíjela autentické kouzlo venkova. Neutrální barvy, prvky ze dřeva a kovu, střídmý nábytek i doplňky dávají vyniknout prosté kráse stavby. Společenská část v podobě propojené kuchyně, jídelny a obýváku v přízemí zajišťuje útulné zázemí pro trávení času u rodinného krbu. Ložnice, dětské pokoje, pracovna, malá posilovna a dvě koupelny v patře zase poskytují soukromí. Nechybí ani dostatek vestavných úložných prostor a důmyslné osvětlení. V přízemí je pak ještě jedna koupelna, technická místnost a vedle průjezdu se také nachází dílna a exteriérový sklad. Pro moderní život zkrátka nic nechybí.
Příběh, který pokračuje
Zapomenutá stodola nebude patřit k místům, která zmizela a jejichž historická hodnota byla navždy smazána. Dostala nový život. Do pomyslného deníku své existence napíše další kapitoly. Kapitoly o tom, jak lze citlivě transformovat letité budovy a vytvořit z nich autentické bydlení s duší.
